Zdravím návštěvníky této stránky, kde se snažím vyjadřovat se tak, jak to cítím.
Jak se říká padni komu padni. Vždy jsem si dával záležet na tom být upřímný, nelézt nikomu do zadku a otevřeně se vyjadřovat ke všemu tak, jak to cítím. Dnes tedy na téma „plivanec Krmenčíka a další incident“. Nevím, zda jste tento incident viděli celý, já ano, jak první výměnu plivanců s následnou „fackou“, tak ten druhý úder “pěstí“. Obě dvě videa a zmíněné incidenty určitě do sportu nepatří a pravidla fotbalu na ně upozorňují a trestají je. Tak se i v zápase stalo a hříšníci byli odměněni kartičkami různých barev. V tom je to ok. Nicméně si neodpustím komentář k tomu, co mě na tom šíleně štve. A to je divadelní představení našeho českého hráče. Nevím, zda někdy pan Krmenčík dostal pravou českou facku či úder pěstí. Ano, při těchto úderech se dá i pochopit, že člověk ztratí rovnováhu a upadne na zem. Ale ani jedno se v Indonésii nekonalo. Místo facky jsem viděl sáhnutí do obličeje, kdy pan Krmenčík udělal ještě v klidu dva kroky a pak se teatrálně skácel k zemi a při úderu „pěstí“, byl obklopen mnoha hráči, tak i zde intenzita úderu nebyla také tak silná, aby vběhlo na hřiště ošetřovací komando a intenzivně chladilo ránu na krku. Myslím si, že až bude kariéra pana Krmenčíka u konce, směle se může hlásit do různých filmových komparsů, protože pády mu jdou na výbornou a mohl by získat nějakou roli padajícího herce. Proč tomu tak je? No jděte se podívat na zápasy naší mládeže. Jak se mnozí hráči teatrálně chovají, jak jsou povzbuzováni trenéry, když nespadnou a chtějí souboj ustát. Určitě ne u všech, je i mnoho trenérů, kteří nabádají hráče, aby souboj ustáli. Na druhou stranu i rozhodčí pískají mnohdy strašně úzkostlivě. Viděl jsem mnoho zápasů, kdy se za poločas v žákovské kategorii pískalo klidně 30x. O spádu hry pak nemůže být řeč, a fotbal je spíše o taktické přípravě, při stavění zdi, vhazování autů atd. Ale třeba mi nedáte za pravdu i to je možné, ale já to prostě tak cítím, že fotbal je hra, kdy se zkrátka souboji nevyhnete a je potřeba se tomu od mládí učit, že ne vždy se musí padat, že se má do souboje hráč zapřít a nepadat při každém fouknutí větru. Potom se nám nebudou rodit pánové Krmenčíkové. Vy, kteří řeknete, že to vlastně udělal dobře, protože oslabil soupeře, máte jistě pravdu, ale já tohle u hráčů nesnáším. Budu rád, za Vaše komentáře, lajky či sdílení. Díky všem, kdo to dočetli až sem.P.S. Přečetl jsem si o tom asi tři články našich novinářů. Ani jeden nenapsal to co zde já. O tom, že Krmelec teatrálně padal. Tak asi jsem mimo mísu já. Novináři to vidí jinak.