Přeji krásnou zasněženou neděli. Opět mě bude moc zajímat Váš názor na téma, které dnes popíši. V minulém týdnu jsem si přečetl článek o „ovlivnění“ neproměněné penalty Plzně při zápasu v Příbrami. Okamžitě se novinářská obec začala tématu věnovat. Je to jejich práce OK, ale mnohdy mi prostě chybí to, že by si to ti novináři měli vyzkoušet. Když kritizují rozhodčí, měli by si jít jeden zápas odřídit, když kritizují trenéry, měli by si vyzkoušet vést jeden trénink. Ale zpět k trenéru Horváthovi a exekutorovi Čermákovi. Pavel Horváth je trenérský zajíc. Prošel si pár angažmá, ale je to, dle mého, duší stále ještě více hráč. Kdo fotbal hrál, ví, co probíhá na hřišti, jak se kluci štengrují, dloubou do sebe a ty řeči do čítanek určitě nepatří. Ale sport všeobecně a nějaké to uvolnění a vulgární slůvko prostě do toho patří. Někdy jedním slovem vyjádříte to, co byste mnoha větami neřekli. Ta dnešní doba ukazuje, že už jsem starý, to moralizování, směrování člověka k dokonalosti a za každý trochu ústupek z cesty tvrdá kritika je až úchylná. Vychovávat z lidí ovce, které budou mluvit jen spisovně, budou říkat jen schválená slova. Nebudou moci říci o hráči černé pleti, že je to černoch, ale afroameričan /tuhle barvu fakt neznám/, nesmět použít vulgárního slova, i když je ve slovníku českých slov po staletí atd.. Co to bude za svět? Za mě to bude šedý svět a já mám raději ten barevný. Kde je člověk individualitou, kde je každý jiný a kde má například majitel klubu možnost si vybrat trenéra, který bude umět nabudit tým nebo naopak trenéra, který dokáže tým uklidnit a metodicky vést. I v tom je ta loterie rozhodnutí, v tom je ta alchymie volby, který rozhodne, zda to rozhodnutí bude úspěšné či nikoli.
