Přeji hezkou chvíli v době, kdy čtete tyto řádky. Dnes to bude trochu toho odborna o práci s některými našimi hráči, o které pečují naši agenti a spolupracující firmy, hlavně proto, abychom měli dostatečné podklady pro to, zda práce v klubech, individuální příprava, stravovací režim, je nastaven správně. Rozhodl jsem se pro tento malý pilotní projekt hlavně s hráči, kteří nehrají, s výjimkou Abdull Tanko, profesionální soutěž. Mnozí nad tím určitě budou kroutit hlavou a mnozí si třeba i řeknou, že tyto údaje jsou skoro k ničemu a že góly a nahrávky to za hráče nedá. Ale už první měsíc, co tyto ukazatele sleduji, je vidět a zmapuje Vám to, jak se v jednotlivých klubech trénuje, jaká intenzita na trénicích je, v jakých prostorech se trénuje a zjistíte, ale hlavně i to, zda hráči dělají opravdu vše proto, aby se jednou mohli stát profesionály, či si na to jen hrají. Ta vyhodnocení jsou pro mě osobně tedy fakt důležitá. Jsem člověk, který nechce ztrácet čas s někým, kdo sám nechce. Vůli něco dokázat, motivací jít přes bolest a každodenní práce, je jediná cesta na svůj vrchol. Bez toho můžete mít talent od boha a zůstanete po horolezecku v základním táboře. Protože si vážím Vaší pozornosti, tak se s některými ukazateli s Vámi podělím. Při vyhodnocení například jedné z tréninkových jednotek dorostenců a po konzultaci s hráčem zjistíte, že dorostenecká kategorie trénuje dost pravidelně na ¼ hřiště. Není to kritika trenéra, klubu, proto to nepíšu, zjistíte, že klub má pouze za deště jedno tréninkové hřiště a na celém place jsou tři věkové kategorie . Co chcete dlouhodobě s tím mužstvem udělat? Podmínky mnoha mužstev i v dorosteneckých klubech jsou žalostné. Pak samozřejmě trenéři nemohou nacvičovat skoro nic. Intenzita tréninku jde dolů a pro mě je to jasný signál pro to, že náš kondiční specialista hráče, kterého zastupujeme, mu musí vypracovat individuální trénink, kde po týdnu potřebný počet běhů, sprintů atd. prostě a jednoduše dotrénuje. Sám hráč se musí naučit sám se sebou pracovat. Neustále omlouvání a vodění za ručičku od rodičů i trenérů, což u mnoha dětí na hřištích vidím a mnohdy i psychopatičtí rodiče, kteří sice fotbalu nerozumí, ale ví „přesně“ co jejich syn či dcera potřebují, z našich hřišť nemizí. Když pak koukám na ty vystresované kluky, jak se vlastně bojí cokoli udělat a vyhýbají se míči, jen aby rodič nezačal řvát, je mi jich líto. Ale jsou i rodiče, co respektují doporučení a nechají nás s kluky odborně pracovat, konzultovat věci s trenéry a snažit se kluky posouvat v jejich výkonnosti. Stejné to je u stravy. Pravidelné testování nám ukazuje nedostatky ve stravovacím režimu, ukazují jak stravu upravit či doplnit a zase je jen a jen na hráči a rodičích, zda to pochopí a upraví, či se na to prostě a jednoduše vyprdnou. A to je samozřejmě signálem pro naši agenturu k tomu, že vypovíme smlouvu a nechceme s takovým hráčem pracovat a investovat do něho čas, energii a finance. Naše možnosti jsou samozřejmě omezené a tak v první fázi chceme sledovat 10 hráčů a po 6 měsících si vyhodnotíme, zda to bude projekt lichý nebo ho rozšíříme. Musím v závěru poděkovat Pavel Suchánek, Vaclav Uzlik a dalším odborníkům, kteří na tomto mini projektu pracují. Už první týdny ukazují, že i v nižších soutěžích jsou hráči, kteří mohou jednou se stát profesionály.
