Tak zájem o příběh v mém příběhu byl opravdu rekordní a je vidět, že toto téma Vás zajímá i proto, že hlasovalo velké množství i profesionálních hráčů, trenérů i bafuňářů. Všem děkuji za to, že mi důvěřují a dokáží se vyjádřit pod svou identitou a ne jako ti „úchylové“ co nadávají pod falešným nickem. 
Tak trocha té statistiky: Příběh vidělo 1496 z Vás, ANO hlasovalo 45 a NE 220, takže hlasoval každý 5,64 z Vás. No a teď jak to tedy vidím. Vůbec nechci snižovat mnoho hráčů, kteří, asi dokáží při zápase a tréninku, vypustit myšlenky a 100% se koncentrují na svou práci. To určitě i dokážu pochopit a rozumím tomu. V tom je i obdivuji, protože to je obtížné, zvlášť v období, kdy máte problémy v civilním životě a to nejen finanční, ale i rodinné. Přesto bych ale já hlasoval NE a proč? Život profesionálního sportovce by měla být celodenní práce, nejen trénink, ale i další individuální činnosti, stravovací režim, mentální příprava, dostatečný spánek. No a pokud Vám na váš mobil, do datových stránek, do poštovních schránek, chodí výhružky úřední i jiné, chodí za Vámi exekutoři a různé existence, které se vymáháním zabývají, nevěřím tomu, že to na duši a tím pádem i na těle, nevytvoří nějaký ten šrám a psychické rozhození. Tím, že vlastním hráčskou agenturu, tak vím, že i několika klientům se naše účetní snaží pomáhat s exekucemi, mluvím s těmi kluky, radíme jim, pomáháme co to jde, ale někteří i přesto mají vleklé problémy a finanční gramotnost na nízké úrovni. Jsou samozřejmě i gambleři, co v kasinu rozhodí svou výplatu během jednoho večera. To už je nemoc a sebelepší rada prostě nepomůže. V tom případě, by musel hráč dát souhlas se vstupem na jeho účet a žít jen z toho, co je mu uvolněno na život. To ale málokdo dovolí a navíc je nesnadné takto hlídat najednou třeba 10 hráčů. O tom, že si mnozí hráči neplatí pojistky, odvody na sociální a zdravotní pojištění ani nemluvě. Nemohu hovořit za všechny kluby to ani náhodou, ale že by klubům na těch hráčích nějak moc záleželo, to tedy nikoli. Řeknou, že jsou OSVČ, že jim peníze pošlou, i když mnohdy opožděně a že tím to pro ně končí. Typicky české jednání. Dlouho se mluví, ale jen mluví o tom, že hráči by měli být v klubu na pracovní poměr, klub by měl hráčům odvádět sociální a zdravotní pojištění a daň z příjmu a hráč by věděl, že to co dostane na pásce, je jeho a ne, že z toho musí odvádět daně, platit si účetní, daňového poradce atd.. Ruku na srdce, pokud kluk či holka od 5 let dělají svůj sport, věnují se mu na úkor školy, tak těžko můžou být gramotně finanční tak moc, aby dokázali navnímat všechny ty předpisy a nařízení, která se navíc u nás často mění. Přesto FAČR a LFA opět k tomu, aby hráči byli zaměstnanci, mlčí. Pak zapalujeme svíčky klukům, co to neunesli a sáhli si na život nebo páchají trestné činy. Koncepce, koncepce, koncepce, to je to, co českému fotbalu i sportu chybí. Další věcí, která je na zamyšlení je i to, že profesionální hráči přijedou na trénink třeba v 10 hodin a ve 12 už mažou domů. Co takový mladý kluk má celé dopoledne dělat? Navíc, když je zima. Pak se naprosto nabízí různá kafíčka, lajdání po OC a sázkových kancelářích a to už je krůček k tomu, aby se vlezlo do krásných prostředí kasin. No a chlapec je lapen blikající ruletkou atd. A průser je na světě. Osobně si myslím, že by profi klub měl fungovat tak, že hráč či hráčka začíná v klubu snídaní, poté následuje dopolední trénink, oběd, odpolední individuální příprava případně výpomoc u mládeže a odpolední svačina. V 16 odjezd domů. Pak by, si myslím, byl volný čas hráčů a hráček nastaven tak, že by byla minimalizovaná rizika sklouznutí na šikmou plochu a v rámci klubu by měla probíhat již od, řekněme dorosteneckých let, finanční poradenství a vzdělávání hráčů. Není to zase tak složité tohle nastavit na úrovních klubů, přesto se to v mnoha z nich neděje.
