Zdravím Vás, včera jsem se začetl do článku o Honzovi Matouškovi a protože je to hráč, kterého zastupuje náš spolupracující agent Martin Hrdlička, dovolím si k tomu napsat pár řádků. Budu rád, když mi k tomu napíšete i vy pár řádků.
Jak píše ve svém komentáři trenér Csaplár, že se Honza vlastně nikde neuplatnil, je vlastně pravda. Konstatování skutku je vcelku jednoduchá věc, stačí se podívat na statistiky, odehrané minuty. Horší už je říci si proč se tak stalo, co mohl kdo udělat proto, aby byl Honza jako „rychlostní diamant“ vybroušen odborníky tak, aby byl nejen pro svůj pocit, ale i pro tým, či národní tým posilou a žádaným „zbožím“. Přikládám i fotku s vyjádřením Martina Hrdličky, který, jak vím, Honzu zná dokonale a proseděl s ním nad jeho kariérou hodiny. S panem Csaplárem souhlasím v tom, že český sport a vůbec společnost, neumí s výjimečnými pracovat a místo toho, aby jejich přednosti vylepšovali, tak staví na tom, aby odstraňovali nedostatky. Takže konkrétně u Honzy se můžeme dočíst o tom, že se zlepšil v práci dozadu, že se naučil více bránit, že se více obětuje pro mužstvo. To je sice pěkný, ale za předpokladu, že by zlepšoval i ty své nejlepší vlastnosti, že by utíkal obranám, zlepšil svůj první dotek, dával góly a tím mu rostla psychická pohoda a klid. To se nestalo. Pravdou i je to, že pokud jsem profesionál, tak bych měl umět se sám soustředit na svůj herní výkon, neměl bych mít problém s prvním dotekem, měl bych se individuálně další a další hodiny zlepšovat sám, ne s mužstvem. Ale pojďme na začátek. Ještě v dorostu o Honzu nebyl skoro žádný zájem, mnohdy ani nehrál v základní sestavě žáků či dorostu. Přesto dokázal své přednosti v Příbrami postupně prodat, byl v psychické pohodě, bydlel u rodičů, bral pár tisícovek a troufnu si říci, že prožíval krásné období. Začalo se o něm psát, kluby se předháněli o to, kdo za Honzu dá do Příbrami největší peníze. A jak píše i Martin Hrdlička, on si moc dobře uvědomoval, co to může s Honzou udělat a tak ho chtěl „uklidit“ do zahraničí, kde by měl svůj klid na zlepšení, kde je práce s individualitou na jiné úrovni než u nás, kde stále spíše převládají kolektivní tréninky na úkor individuální práce. Nepovedlo se a tlak a peníze rozhodly o tom, že se z Honzy během jednoho dne stal hráč na přední titulky novin, dostal zajímavou smlouvu a s ní i zajímavé peníze. A jeho kariéra se začala zadrhávat. Dalo by se říci, aniž bych kohokoli osočoval, že český fotbal sypal Honzovi do jeho kariéry písek. Dnes těžko posoudit, zda by to bylo lepší, kdyby se dalo na Martina Hrdličku a Honza šel do Holandska. Osobně si myslím, že by to lepší bylo. A to právě proto, že v Holandsku umí pracovat daleko více s mentálním nastavením s komunikací s médii, s individuálním vyšperkování a zlepšování individuálních kvalit na úkor kolektivismu. I přes tohle všechno je ale jasné, že to hlavní je o Honzovi, vodit dospělého muže za ručičku a vyšlapávat mu cestičku už není tak jednoduché. On sám musí vědět a cítit co je pro něho a pro jeho kariéru to nejlepší, všichni okolo se můžou jen domnívat a dávat doporučení. Uvidíme, jak to Honza uchopí třeba po tomto článku,ale jedno je jisté, musí to změnit sám ve své hlavě, ve svých myšlenkách. A v tom Honza není sám, vím například ve Varnsdorfu o Patrikovi Schönovi, který je tak trochu věrnou kopií Honzy a s prací s míčem je dokonce i dál. Ale taky nedokáže ani on, ani jeho vedení, ho vyšperkovat a změnit jeho hlavu. Je to také na Čechy mimořádný talent, který zatím pouze doutná, ale nehoří. V závěru se ještě dostanu pár slovy k včerejšímu debaklu Sparty na Slovácku. Zápas jsem neviděl, ale jedno je jasný. Ve Spartě se situace dlouhodobě moc nelepší, to nastavení je nějak zakleté, obdobně to je v Teplicích. Někde je prostě chyba. Ve Spartě pohoří mnoho talentů. Přijdou s velkou pompou a po pár měsících o ně skoro nikdo nestojí. Když člověk vidí výraz pana trenéra Vrby, je mi jasné, že kdo to nejvíce odnáší je právě trenér. Hráči se v kabině po prohře otřepou, nagelují si vlasy vezmou si sluchátka a ve víru písní na prohry zapomínají. Proč tomu tak je, na to je mnoho teorií. Ze své zkušenosti ale vím jedno, že tým agent x hráč x klub prostě nefunguje tak, jak má. Každý ligový trenér by vám asi mohl vyprávět o telefonátech mnohých agentů a protlačování svých hráčů do sestavy, každý trenér by jistě mohl vyprávět o tlaku klubu a sportovních ředitelů na to, kdo by měl či neměl hrát, každý sportovní ředitel by mohl vyprávět o zájmech, kteří hráči do toho či onoho klubu přestoupí a nebo nepřestoupí a každý trenér určitě i ví, jaké by byly jeho představy a že mnohdy musí pracovat i s materiálem o kterém ví, že na to nemá. Pokud se tyto věci trochu nepřenastaví a všichni kolem hráče si neuvědomí to, že on je ten diamant, kolem kterého se má vše točit, ale jak ve zlém, ale i v dobrém, moc se český fotbal, co se týká individualit, nezmění. A to už ani člověk nechce přemýšlet o finančních či jiných motivací zainteresovaných lidiček. To už by byl člověk z toho na lexaurin. Hezký den a dík za Váš případný lajk či komentář. Přikládám odkaz na článek, kde si můžete přečíst i názory jiných lidí k Honzovi Matouškovi.