Zdravím své přátelé i nepřátelé. Dnes budu trochu osobní, během dne mi volal náš klient a můj tak trochu fotbalový syn, Dennis Pajkrt a sdělil mi, že obdržel svou první profesionální smlouvu. Určitě znáte ten pocit mrazení, když se dočkáte dobré zprávy. Dennise jsem poprvé viděl na turnaji přípravek v Žandově, kde hrála přípravka Varnsdorfu. Hned mě ten capart zaujal, ta jeho drzost, odvaha a fotbalovost. „Prcek drzej“ byla první slova, které jsem po jedné jeho akci řekl. Samozřejmě jsem hned začal jednat s Žandovem, aby postupně ten klučík šel hrát do Varnsdorfu. Povedlo se a Dennis díky jeho tatínkovi začal dojíždět do Varnsdorfu na tréninky i zápasy. Po mém odchodu či vyhazovu, jak kdo chce, z FK Varnsdorf a.s. jsem po roce Dennisovi pomohl ke změně dresu. Zájem byl v AC Sparta Praha, FK Mladá Boleslav, ale vybrali jsme i s Dennisovým tatínkem na FC Slovan Liberec. No a loni, když měl Dennis jít do posledního ročníku dorostu, jsme vsadili na riziko. I když je malé postavy, dohodl jsem se s panem Gabrielem, že ho vezme do roční „stáže“ u A mužstva s tím, že bude hrát za dorost Varnsdorfu. Byl to risk, ale myslím, že se to v Dennisově případě vyplatilo a po další letní přípravě, si jako končící dorostenec(2002), vysloužil tu výše uvedenou profesionální smlouvu. Jasně nic to ještě neznamená, je to pouze první krůček v kariéře, ale je!!! Ten drzej píďa to dokázal, porval se s osudem, zraněním a je tam, kde si přál být. Sluší se tady dnes poděkovat všem, kteří po celou dobu tomuto klukovi věnovali třeba i hodinu svého času. Předsedovi Žandova Václav Trégr, mentálnímu kouči Michal Kosmál, trenérům v Liberci, Varnsdorfu, obětavému tatínkovi a samozřejmě trenérům a hráčům v A mužstvu FK Varnsdorf a.s. a panu Gabrielovi. O tom, že největší dík patří mně, je zbytečné mluvit 
. Držím Dennis Pajkrt palce a je to vždy jen a jen na tobě.
