Kauza Djoković

Dnes ještě dovětek ke kauze Djokovič. I tenisová legenda Martina Navrátilová ve svém komentáři zdůrazňuje, že nemá pro chování Djokoviče pochopení, že nechápe, proč se nenechá opíchat, že přeci musí vědět, že v šatně, kde se tenisté potkávají mohl ohrozit ty opíchané. Tak já fakt nevím, neměl by se tedy spíše bát Djokovič???? Řekněme si, že v šatně potká píchaný Nadal a nepíchaný Djokovič. Nadal je přece chráněn, pokud by byl nakažen, „hrozí“ mu pouze mírný průběh, s jeho kondicí to vidím na malinkou rýmičku. Kdežto přeci nepíchanému Djokovičovi hrozí nakažení i od píchaného Nadala a pak mu hrozí strašně silný průběh, možná ventilátor atd. Tak proč se tedy povídá a sklouzla k tomu i paní Navrátilová, že se mají bát ti napíchaní?? Martina Navrátilová je legenda, je to doslova a do písmene celebrita tenisového prostředí. Její slovo má velkou váhu, ale dle mého by si měla uvědomit, proč utíkala ze socialistického Československa. Že jí zde komunisté začali vyhrožovat, že pokud nevstoupí do KSČ přestanou jí pouštět do zahraničí na turnaje, bude zavřená pouze doma. Rozhodla se utéct do svobodného světa a udělala pro svou kariéru určitě dobře, vydělala si pohádkové peníze a žije spokojený život. Jediný problém to má ten, že podlehla rovnostářskému levičáctví západního světa a stala se z ní bohužel levičácká soudružka. Jinak by takto o panu Djokovičovi mluvit nemohla. I on má snad právo na osobní volbu, i on má právo se rozhodnout co si nechá do svého těla vpravit, zda chce být svobodným občanem a nebo otrokem, který se každé tři měsíce bude muset nechat opíchat, aby mohl vykonávat svou práci, kterou nikoho neohrožuje, viz výše. Pokud už levičácky blbnou i lidi, co zažili levici v komunistickém režimu je opravdu zle. Snad už dnes nikdo nemůže z napíchaných i nenapíchaným pochybovat o tom, že tato PR nemoc je jen zástěrkou něčeho o čem se mi moc nechce ani přemýšlet. Lidé „za vodou“ si chtějí nárokovat kontrolu nad stádem pracujících, umělá inteligence bude jako v Číně kontrolovat každý pohyb, každý nákup, každé setkání a dle programů nastavovat náš život obyčejných lidí. Technologicky je to jednoduché a proveditelné a blíží se to mílovými kroky. Děs, běs, hrůza. Aspoň tedy pro mě, jak jste na tom vy přátelé?

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *